Tip na dovolenou: zažijte rajské vyhnanství na ostrově Elba

Abyste se na dovolenou k moři či jinam dostali vícekrát za rok, tak je potřeba vymyslet něco za "pár peněz", co by ale samozřejmě stálo za to. Je jasné, že nás limitují i jiné věci, ale o nich tento článek není. V roce 2017 se to Houbě s Ogarem povedlo. V červnu vyrazili na 13 dnů na ostrov Elba a na přelomu července a srpna pak vyjeli na dovolenou k Baltskému moři do Polska.

Pláž Cavoli. Foto: UbHo

Tento článek je ale jen o tipu na dovolenou, o italském ráji, zvaném Elba, kde trávil své vyhnanství i Napoleon Bonaparte. Pobytu u Baltu se budu věnovat jinde. :)

Třináctidenní dovolená na Elbě Houbu s Ogarem vyšla na osm tisíc korun. Tedy čtyři tisíce korun na osobu. Jak se jim to podařilo? Stačí potkat cestou do práce v tramvaji sousedku a hezky si s ní popovídat o dovolených a cestování. A předávat si tipy. Houba se tak dozvěděla o brněnské cestovní kanceláři Victoria, která pořádá zájezdy na Elbu za fajn ceny. A super že jsou akce 2+1 či 3+1. To znamená, že máte v jedné ceně dopravu i ubytování, nebo dopravu, ubytování a stravu.

Plavba trajektem při východu slunce na ostrov Elba. Foto: UbHo

Náš trajekt alá Batman. Foto: UbHo

Houba s Ogarem si vybrali zájezd 2+1 za 3.990 korun na osobu. V ceně byla doprava autobusem a trajektem z Ostravy až do kempu v městečku Marina di Campo a zpět, ale také ubytování v kempu v karavanu se stanem. Termín byl prvních 13 dnů v červnu.

Oba se na největší ostrov Toskánského souostroví moc těšili. A Elba, která z výšky vypadá jako ryba, je nezklamala. Cestou autobusem si otevřeli i francouzské vínko a přiťukli si k prvnímu výročí své svatby. Na Elbě pak tu bavlněnou svatbu i řádně oslavili a zakoupili si bavlněné šátky na krk v butiku s elbskou módou.

Je potřeba říct, že cesta busem je poněkud náročnější. Trvala zatím nejdéle, co kdy zažili. Déle, než jízda busem do Chorvatska či Černé Hory. Vyrazili z Ostravy po deváté hodině ráno a v kempu byli cca za 24 hodin. Je potřeba ale napsat, že z Ostravy do Brna autobus nabírá klienty. Odjezd z Brna tak byl kolem 13 hodin z areálu cestovky, kde jsou toalety i možnost koupit si jídlo a pití. I pivo. :) Příjemné na cestování na Elbu bylo to, že brzy ráno po noční cestě busem dorazíte do italského přístavu Piombino, odkud pak zažijete zhruba hodinovou plavbu trajektem na ostrov při východu slunce. Romantika jak blázen. Kocháte se a užíváte si.

Při plavbě trajektem se kocháte při východu slunce. Foto: UbHo

Trajekt připlouvá do Portoferraia. Foto: UbHo

Plavba trajektem na Elbu brzy ráno. Foto: UbHo

Ubytování v kempu bylo moc fajn. Na nic si nelze stěžovat. K dispozici byly toalety se sprchami, prádelna a koupelny. V kempu je restaurace s meníčky, animační program pro děti, ale i krásný bazén. Kemp byl v noci hlídaný. Za wifi si ale musíte připlatit, takže na to jsme se vykašlali a od chytré techniky se na čas odřízli. Jediné, co jsme si připlatili, byla klimatizace v karavanu. A udělali jsme dobře. Někteří ji ale nepoužívali.

Uvnitř karavanu. Měli jsme i klimatizaci. Foto: UbHo

Kemp v Marině di Campo je krásný, čistý a hlídaný. Foto: UbHo

V kempu u bazénů je restaurace s klasickými italskými meníčky. Dávali jsme si jedno za 10 euro. Byly to vždy dva chody, z nichž jsme se najedli oba. Viz na fotce. Foto: UbHo

Náš stan s karavanem. Ve stanu je kuchyňka s ledničkou. Máte i sušák na prádlo a venku posezení. Foto: UbHo

A Tyrhénské moře je úžasné. Uvidíte ho v různých odstínech modré, s heboučkým pískem, plavajícími rybkami. Od kempu je pláž jen pár kroků, dostanete i čip od brány.

Pláž v Marina di Campo je hodně dlouhá. Foto: UbHo

Pláž v Marina di Campo je ale dlouhá kolem 2,5 kilometru. Je potřeba zde samozřejmě ochutnat elbskou pizzu, pivo a víno. Ale hlavně tu nejlepší zmrzlinu celého ostrova, která je právě tady ve zmrzlinárně Ghibli.

Od počátku naší cesty o ní všichni v autobuse básnili - spolucestující i průvodkyně. Podle ní je zdejší zmrzlina prostě nejlepší v celé Itálii, o čem prý svědčí i spousta ocenění, které zmrzlinárna Ghibli má. Je jasné, že můj muž ji chtěl najít co nejdříve.

Poprvé jsme ochutnali elbskou vyhlášenou zmrzku u Ghibliho. Foto: UbHo

Výběr zmrzlin byl u Ghibliho značný. Foto: UbHo

Určitě si každý vybere. Foto: UbHo

Jeho oblíbenou se stala pistáciová. Já jsem asi divná, protože mě italská zmrzka prostě neoslovila. Ale mám to podobně i s chorvatskou zmrzlinou. Zatím, teda kromě té naší točené, mi chutnala zmrzka jen v Bulharsku u řeky Ropotamo. Ta byla prostě pro mě neuvěřitelná.

Výlet do elbských vinařských městeček s divočákem

Na Elbě jsou všude vinice, vždyť ostrov patří k Toskánsku. A elbské víno je výborné, obzvláště Elba Bianco. Foto: UbHo

Cestou do historických vinařských městeček. Foto: UbHo

St. Illario. Foto: UbHo

Víte, jak potkat na Elbě tváří v tvář divočáka? Houba s Ogarem už ano. Stačí k tomu pouze to, že vás ráno u snídaně napadne (Houbu), že si uděláte menší procházku do kopců nad vaše letovisko. Naplánujete návštěvu dvou historických vinařských městeček St. Ilario a St. Piero a třeba vylezete i na rozhlednu. :)

Vyrážíme i do městečka St. Piero. Foto: UbHo

Starobylá městečka mají své kouzlo. Foto: UbHo

Jenže z malé procházky se stane celodenní túra, na jejímž konci vás před uhynutím zachrání německá rodinka, kterou jste si stopli, protože kolaps byl na dosah.
A ten divočák unaveným turistům skočil do cesty chvíli předtím, kousek pod St. Pierem. Štronzo bylo absolutní u všech tří. Naštěstí se divoké prase rozhodlo, že ho nezajímáme a vrátilo se, odkud přišlo. My pak dělali obrovský kravál a prchali z místa pryč, aby si to nerozmyslelo.
Přesto, že jsme do kempu dorazili zničení, s puchýři a spáleninami od slunce, tak to stálo za to. Kromě kance jsme potkali i ještěrky, objevili motýlí louku a samotná historická městečka s vinicemi a příroda vůkol byly kouzelné. A ty výhledy....

St. Illario. Foto: UbHo

Ogar hledá cestu do kempu a kochá se výhledem na městečko Marina di Campo. Foto: UbHo

Pohled na St. Illario. Foto: UbHo

Výlet na pláž Fetovaia

Pláž Fetovaia pod mraky, které však vydrží jen chvíli. Foto: UbHo

Nádherná pláž Fetovaia. Foto: UbHo

Poprvé jela Houba s Ogarem elbskou MHD. Jezdí tu jen autobusy, a to po úzkých silničkách klikatících se nad útesy a mořem. Vyrazili jsme se válet na pláž Fetovaia. Zpočátku nás trápilo pár mraků, ale nakonec se počasí nádherně vybralo.

Tady Houba poprvé v životě plavala s různobarevnými rybkami a pozorovala na mořském dně život. Tato pláž byla pro mě ta nej na Elbě. Teplá voda, pozvolný vstup do moře, průhledná a čistá voda. Písek s malými černými kamínky.

Pláž Fetovaia z autobusu MHD. Foto: UbHo

Tržnice

Já jako milovnice rajčat jsem byla ve svém živlu, když jsme vyrazili na trhy do Mariny di Campo, které tam bývají každou středu. Nakoupila jsem zelená, žlutá i červená rajčata, malá i velká, ale také dýňová. Ve velkém tu prodávají i artyčoky, čekanku a další zeleninu a ovoce. Broskve jsou šťavnaté a sladké jako med. Jo, ten jsme si mimochodem také koupili - místní kaštanový, který Elbané podávají ke svým výborným sýrům.

Na tržnici je spousta druhů výborných rajčat. Foto: UbHo

Ale i oblečení na trhu prodávají. Foto: UbHo

Část trhu samozřejmě patřila i italské módě. Ceny tu byly mnohem lepší, než v obchodech. Nakoupili jsme domů i dárky. A pak hurá na oběd , na salát z mořských plodů, a do móóře.

Výlet na Monte Capanne

Výlet na nejvyšší horu Elby, Monte Capanne, byl největším zážitkem pro nás pro oba. Podívali jsme se tak do oka ryby-Elby, jak se tady říká. Z Monte Capanne vidíte nejen konec-ocas Elby, ale také zhruba 30 km vzdálený francouzský ostrov Korsika, či ostrovy MonteCristo, Pianosa a Capraia. Nezapomenutelný zážitek. A zajímavá je i místní lanovka. Jedete v takové žluté kleci, která se houpe nahoru a dolů a taky do stran. Jo a nezastavují. Musíte do ní naskočit za jízdy. Dobrodružství je to úžasné. :)

Lanovka na Monte Capanne. Foto: UbHo

Nezastavujeme, nastupovat za jízdy. :D Foto: UbHo

Ach, ty výhledy... Foto: UbHo

Cestou dolů ve žluté kleci to hodně houpalo. :) Foto: UbHo

Z Monte Capanne jdou vidět různé ostrovy v sousedství Elby. Foto: UbHo

Pohled na Marcianu, nad kterou ční Monte Capanne. Foto: UbHo

Pláž Cavoli

Hekajícím busem elbské MHD tentokrát Houba vyrazila s Ogarem na pláž Cavoli s fajnymi obrovskými kameny i jemným pískem. Tady se zase nejvíce líbilo mému muži. Opět nás doprovázely při plavání barevné rybky, voda se třpytila minerály a byla nádherné čistá. Jen zrovna v ten den bylo hooodně vedro, tak nám dalo co proto sluníčko. Ale nakonec jsme i tu autobusovou zastávku zpět do kempu našli.

Krásná pláž Cavoli. Foto: UbHo

Pláž Cavoli se skalisky a kameny. Foto: UbHo

Pohled z vršku na část pláže Cavoli. Foto: UbHo

Hlavní město Portoferraio

Navštívili jsme také Napoleonovo exilové sídlo v hlavním městě Elby, Portoferraiu. Zde je i Napoleonovo muzeum. Napoleonova vila je nádherná a ty výhledy na moře s majákem, a na svou rodnou Korsiku, měl z ložnice fakt parádní. U jeho sídla jsou i dvě pevnosti: Stella a Falcone. Viděli jsme i jeho knihovnu s pracovnou, vanu, suchý záchod či vojenské polní lůžko (to zcela fascinovalo Ogara). V Portoferraiu mají v dalším muzeu i Napoleonovu posmrtnou masku a také tu vaří pivo Napoleon. Chutná kvasnicově.

Pohled na nádherné Tyrhénské moře pod Napoleonovou pevností. Foto: UbHo

Procházka v uličkách Portoferraia. Foto: UbHo

Hodně úzký dům v Portoferraiu mě zaujal. Foto: UbHo

V zahradách Napoleonovy vily v Portoferraiu. Foto: UbHo

Výlet do Portoferraia byl fajn, jen nás už trochu zmohlo to vedro a sluníčko. Vždyť taky na Elbě už tři měsíce nepršelo a místní na déšť čekali. Ale jaksi nic. Jo, vlastně déšť jsme jeden zažili: asi v pět ráno spadlo na střechu karavanu zhruba 10 kapek. A bylo vymalováno. I večery byly teplé, takže jsme si venku před karavanem dávali místní dobroty. Tu nejlepší elbskou kuchyni ale zažili v přístavu v Portoferraiu, kde si v restauraci kromě místního vína objednali mořského vlka, tuňáka, špagety s mušlemi a zeleninové saláty.

Portoferraio - přístav. Foto: UbHo

Této pláži v Portoferraiu se říká Dalmatinská, protože je kamenitá. Foto: UbHo

Nejlepší jídlo z tuňáka, které Houba kdy jedla. Tuňák na olivovém oleji s olivami, rajčaty, petrželkou. Foto: UbHo

Mořské akvárium nad kempem

Návštěva akvária v Marině di Campo byla fajn. Mají tu žraloky, rejnoky, mořské ježky, hvězdice, poustevníčky, chobotnice, létající ryby, různé kraby a vegetariánské piraně. U akvária je i krásná restaurace s výhledem na celou zátoku.

Cestou do akvária, které je nad kempem, se jde i kolem bazénů v kempu. Foto: UbHo

Akvárium Marina di Campo. Foto: UbHo

Poustevníček v mořském akváriu v Marině di Campo. Foto: UbHo

U akvária je i terasa s barem a super výhledem na celou zátoku. Dali jsme italské pivko. Foto: UbHo

Návrat
Cesta domů byla opět plná dobrodružství jako celá tahle elbská dovolená. Naštěstí vše dopadlo dobře a my sice až po 27 hodinách cesty, ale zdraví a všichni, dorazili domů. Uvízli jsme totiž na dálnici v Itálii v dopravní nehodě kamiónu a několika automobilů. 

Dělilo nás pár minut od chvíle, kdy se před námi kamión převrátil a vysypal se mu písek na dálnici, kde pak další auta dostala smyk. Tři a půl hodiny jsme čekali, než se vše vyřeší. Kolem nás sanitky, policie, hasiči a nakonec i odtahovka. Stalo se to kolem půl druhé v noci a těsně před přestávkou na záchod, takže náročné to bylo velmi, ale všichni jsme zvládli. 

Aby toho nebylo málo, tak nás potom ještě ráno zastavili italští dopravní policisté, aby vše zkontrolovali. Další tři čtvrtě hodiny v háji. V Brně jsme měli být v 11 hodin dopoledne, dorazili jsme o půl šesté večer a pak teprve vyrazili do Ostravy. Ale jak říkám, všichni zdraví a v pořádku. Dopadlo to vše dobře. Řidiči i cestovka to zvládli na jedničku. Je potřeba říci, že tak dlouhá cesta byla mimořádná a cestující kolem nás říkali, že většinou už v poledne bývají doma.

Odjíždíme opět poschoďovým autobusem k trajektu. Foto: UbHo

Tentokrát je plavba při západu slunce. Foto: UbHo

Plujeme z Elby do Piombina a slunce se s námi taky loučilo. Foto: UbHo

Vzpomínky
Nikdy nezapomeneme na různé zážitky jako například na tento příběh. Ogar totiž od té doby, co jsme přijeli na ostrov, tak se pídil po místní tradiční rybí polévce, kterou jedli chudé hornické rodiny na Elbě (těžila se zde totiž železná ruda kdysi). Ta polévka se jmenuje cacciuco (v různých podobách se vaří i v jiných částech Itálie, Toskánci ji ale považují za svou). A Ogarovi se podařilo objednat si ji až napodruhé. Z té první rybí polévky se totiž vyklubal pečený mořský vlk. Holt italsko-německo-anglická domluva ne vždy nesla ovoce. Ale ten mořský vlk byl také úžasný.

Tradiční elbská polévka cacciuco. Foto: UbHo

Když tahle rybí polévka přistála na stole, oba jsme na sebe vrhli vyděšené pohledy. Dooost vydatná polévka, no ni? Jedl ji přes hodinu a musím říct, že i chlebem talíř "vybotičkoval" - jak říkají Italové. Jak jsem se dočetla, tak cacciucco musí obsahovat minimálně pět druhů plodů moře, tak jako má pět písmen C ve svém názvu. Tady byl žralok, chobotnice, olihně, dva druhy mušlí, dva druhy krevet, krab a ještě nějaká rybka. Samozřejmě rajčatový sós a opečený chleba, který byl v sose namočený.

Ale bohužel či bohudík vše krásné jednou končí, aby mohlo přijít zase to nové ještě krásnější. Slibujeme si, že se do těch úzkých uliček historických elbských městeček pod horami a nad Tyrhénským mořem určitě ještě někdy vrátíme. Chybí nám ještě poznat další části ostrova. Tak ciao z Elby! :)

Ubzučená Houba s Ogarem zdraví z Elby.