Jak s Houbou v Sozopolu třískala romantika 1

Proč jet na dovolenou do Bulharska? A proč ne?

     Přece proto, že za totality se sem jezdilo takříkajíc „za odměnu“, nebudeme dávat této krásné a tajuplné zemi sbohem. Věřte mi, byla by to velká škoda. Bulharsko je jak stvořené k romantickému bláznění. 

Vlčí máky u Černého moře v Sozopolu.
   
     Chorvatsko (kdysi Jugoslávie) bývalo před sametovou revolucí dostupné taky jen pro někoho, ale to Češi milují dodnes. U Bulharska mám ale pocit, že je to hodně ode zdi ke zdi. Buď ho Češi milují, nebo o něm nechtějí ani slyšet. Slýchám reakce, že je tam špinavo, že jsou tam divní lidé, že nic moc moře, přeplněné pláže...prostě divoký Balkán atd. A nebo zase naopak lidé na Bulharsko nedají dopustit, velmi často i proto, že je tam hodně levně a v restauracích mají i české jídelní lístky, české pivo a jídlo.
     Ale kvůli tomu Houba necestuje. Když je na jakémkoliv místě, tak se snaží poznat místní tradice,  lidi, jídlo, památky, přírodu a kulturu. Bulharsko nabízí vše, co Houba tak miluje: moře, hory, řeky, jezera, útesy, krásné památky, výbornou kuchyni a dobrodružství. Špinavo tam Houba nezažila, snad jen to kouření by na některých místech mohli Bulhaři omezit. Ale tak to se prostě Houba sebere a jde si dýchat jinam. :)

Pohled na rybářské domky na útesech v Sozopolu. 

Svatební cesta
     Poprvé si Houba se svým Ogarem Bulharsko vybrali v roce 2016 jako cíl své svatební cesty. Romantičtější líbánky si ani nemohli přát. Vyrazili letecky s cestovkou na začátku června. A aby toho "svatebního kýče" nebylo dost, tak když z Brna o půl páté ráno odlétali (původně byl odlet z Ostravy, ale nějak se to nakonec cestovce nepodařilo), tak zažili úchvatný východ slunce. A z toho letadla to bylo opravdu parádní. Prozradím, že Houba letěla poprvé v životě. K tomu probouzejícímu se ránu i svatebnímu dobrodružství si v letadle u letušky koupili lahvinku francouzského vína, které až do Burgasu při svítání vychutnávali. 
Odlet z Brna přes Prahu do Burgasu při východu slunce.
     Ubytováni byli novomanželé v malém rodinném penziónku uprostřed malebného starého Sozopolu, tedy v historickém rybářském městečku na skalnatém poloostrově. A protože to byl první turnus, tak se jim podařilo v tom penzionu bydlet zcela sami. Majitelka jim navíc dala k dispozici dva pokoje místo jednoho, které byly propojeny nádhernou velkou terasou s výhledem na přístav, moře a ostrov svatého Ivana, který je největším ostrovem Bulharska. Na terase si vychutnávali o vlahých večerech místní lahůdky a kochali se výhledem. Houba zde ráno i cvičila cviky na to své bzučící ucho. To by člověk neřekl, kolik různých příběhů se za malou chvilku přihodí v rybářském přístavu.  Ať už s Houbou či bez ní. Například takové vytažení loďky na vodu dá pěkně zabrat.
Z terasy jsme pozorovali dění v přístavu. 
Naše velká terasa pro dva pokoje.
     V úzkých křivolakých uličkách kolem penzionu se nesla vůně pravých bulharských rozkvetlých růží, všude rostly fíky a víno, moře se třpytilo až nebesky a ty rybářské domečky natěsnané na sebe s kamennou podezdívkou a dřevěným vrškem je prostě uchvátily. Jen ty uchechtané racky zpočátku považovali za slepice a divili se, že v každém domečku chovají drůbež. :D
V červnu to rostlo a kvetlo. 
Z terasy jsme si i pokecali. Náš nový kámoš. Čmajzl nám i chleba.
Hospůdky na skalách
     Když si v podvečer Houba s Ogarem sedla na terasu hospůdky, která se mile krčila na útesu a pod ní se tříštily divoké vlny Černého moře, tak jim bylo nejkrásněji na světě. Pak si objednali nějakou pravou bulharskou pochoutku v podobě třeba ryby - černokopa na grilu, či mušlí v rajčatové omáčce, přiťukli si dobrým bulharským pivkem Zagorkou či vínkem, a přitom pozorovali, jak pod nimi hučí moře. V dáli se náhle objevila loď, na níž připlouvali rybáři s bohatým úlovkem. A to poznáte tak, že se nad lodí vzdouvá mračno racků. A bylo jim prostě blaze a blaze a blaze.
Prázdné hospůdky v červnu na skaliskách v Sozopolu.
Kolem Černého moře v Sozopolu jsou architektonické památky.
Pivko v hospůdce na útesech. 

   Starý Sozopol je také plný architektonických památek, pravoslavných chrámů, vzpomínek na slavné věrozvěsty Cyrila a Metoděje, nechybí ani starobylé hradby s věží nad mořem. V uličkách a galeriích vystavují místní umělci své výtvory, malující děti i dospělé ale potkáte všude možně kolem moře. Ty výhledy na starý Sozopol mají nezapomenutelné kouzlo.

Pokračování v článku...http://ubzucenahouba.blogspot.cz/2018/01/jak-s-houbou-v-sozopolu-triskala.html. :)
Historické domky v Sozopolu s kamennou podezdívkou a dřevěným vrškem.


Komentáře

  1. Sozopol je hodně Instagramový spot. I když jako Bulharsko mě zase tak moc nevzalo. Byl jsem třikrát a už asi znovu nepotřebuji. Takže nemůžu říct, že bych jim nedal šanci. To mě mnohem víc baví o trochu jižnější Turecko, které je pro mě mnohem autentičtější. Bulharsko, respektive ty spoty, kde jsem byl, jsou takové Potěmkinovy vesnice. ;-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat