Jak s Houbou v Sozopolu třískala romantika 2

Výhled z Jižního hradu u moře.

Proč jet na dovolenou do Bulharska? A proč ne?

     Přece jenom proto, že někdo řekne, že to tam stojí za prd, si nenecháme ujít možnost poznat další zemi Balkánského poloostrova. Nejlepší jsou vlastní zkušenosti, protože každému prostě vyhovuje něco jiného a to nejen v sexu, lásce a jídle, ale i v cestování.

     Houba se svým Ogarem si v roce 2016 vybrali zájezd last minute od cestovky letadlem do malebného Sozopolu a letos plánují, že se do Bulharska znovu vrátí. Tentokrát bez cestovky, za vlastní režie. Ale nepředbíhejme. :)

Městská pláž ve Starém Sozopolu počátkem června dopoledne.

Zatím Houba vzpomíná na Sozopol. Na téměř prázdnou městskou pláž počátkem června, kde sluníčko mile opaluje a moře je příjemně konejšivé. Lehátek se slunečníkem je na výběr obrovské množství, takže si jej v klidu zakoupíte (kolem 100 Kč), zalehnete s knížkou a mojitem a necháte, ať se o vás sluníčko hezky stará. Když vás to přestane bavit, tak se projdete do moderní části Sozopolu, kde je také pláž, ale mnohem delší a i se skalisky.

Pláž v Novém Sozopolu.

Zajímavá je také ulička ze staré části do nové, která je vlastně takovou tržnicí. Nakoupíte zde vše, po čem toužíte. Od oblečení až po dobroty. Nezapomeňte si koupit vše z růží: jako bonbóny, voňavky, olejíčky, marmelády a další kosmetiku, ale také nějaký keramický hrnek, misku či talíř. Bulharská keramika má své kouzlo. Dobře se ale dá nakoupit i v místních marketech a i levněji. Samozřejmě ne vše.

Tradiční bulharská sladkost: bonbóny z růží.

     Na výlet ze Sozopolu můžete pak vyrazit autobusem k řece Ropotamo, po níž se projedete loďkou a pokud budete mít štěstí, tak i ty volavky, ledňáčky a slunící se želvy zahlédnete, tak jako Houba s Ogarem. Nebo busem vyrazíte do blízké vesničky Černomorec, kde vás přivítají ceny tak nízké, že vás málem klepne. Novomanželé zaplatili za kraby, které jedli poprvé v životě, kolem 10 leva, což bylo tehdy zhruba necelých 140 korun.

Plavba po řece Ropotamo.

Při plavbě můžete pozorovat slunící se želvy.

Na výletě v Černomorci ochutnali poprvé v životě kraby a kebabče. Příloha byly brambory s buvolím sýrem kaškavalem.

Jinak se v hospůdkách a restauracích najedli za různé ceny. Záleželo, jak moc se rozdováděli a jakou restauraci si pro své mlsání vybrali. Oběd či večeře je v přepočtu na jednoho vyšla od 50 do 300 korun, ale jednou si vyhodili z kopýtka a zaplatili i necelou tisícovku. To si ale dali romantickou večeři v nóbl restauraci u moře s více chody s čerstvými mořskými plody (chobotnicí, mušlemi, olihněmi, smaženými olivami, vepřovým s rajčaty v rumové omáčce), jídlo bylo podáváno v lasturách, čerstvě ulovené kousky si mohli i sami prohlédnout. K tomu si dali výborné bulharské růžové víno a nechyběla ani tradiční rakija před jídlem na dobré trávení, zde ji podávali v lahvi obklopené ledem. V průměru ale za oběd dávali tak kolem stovky na jednoho plus pivko. :)

Houba si zamilovala studenou okurkovou polévku tarator.

Část z té nejdražší večeře v restauraci v sozopolském přístavu. Kromě plodů moře na různé způsoby a lahodného bulharského vína si dali vepřové maso s rajčaty v rumové omáčce. Nechyběla rakija v ledu.

Jídelní lístek jedné z nejlevnějších hospůdek v Sozopolu, kterou navštívili. Dali si studenou okurkovou polévku tarator a jehněčí vnitřnosti.

Jídelní lístek restaurace na sozopolských útesech u Jižního hradu. Vše zde bylo tradiční bulharské. Jídlo se podávalo v bulharské keramice. Ochutnali různé ryby: černokopa a mořského vlka na grilu, ale také tradiční carskou kavarmu. Úžasná byla i zeleninová příloha. 

Místním lidem ale snad nejvíce chutnalo v bistru u autobusového nádraží, kde se "domorodci" neustále zdržovali v hojném počtu. Tak si tam zašla i Houba s Ogarem a opakovaně se vraceli. Protože jejich dršťková polévka, mišmaš (míchaná vejce se zeleninou a sýrem kaškaval), rybky - caca a ajran (tradiční zdravý jogurtový nápoj, který pili místní i v restauracích) neměly konkurenci.

Tradiční smažené rybičky, které se chroustají i s hlavičkami si dali v bistru u autobusového nádraží. 

Houba nikdy nezapomene na sozopolské vlčí máky a vlaštovičky. To jsou prostě dva symboly Sozopolu. Kam se na jaře vrtnete, tak vlčí máky kvetou a v sousedství moře vytváří neuvěřitelné obrazce. A vlaštovičky na Houbu s Ogarem vykukovaly z dřevěných domků a přály jim hodně štěstí do společného života. Tak si to aspoň Houba představovala. :)

Vlaštovička dělala Houbě a Ogarovi společnost při snídani v místní pekárně. Taková sozopolka neměla chybu. Buchta plněná kuřecím masem, ljutenicou a sýrem kaškaval. 

Všudypřítomné vlčí máky u Černého moře.

A Černé moře? Tak to nezklamalo. Písek byl příjemný, na dotek vyhřátý od sluníčka. Ogar našel zatím jejich největší mušli. Vstup z městské pláže byl pozvolný, takže ani Houba se nebála.
Jo a víte, že kdysi bývalo Černé moře sladkovodním jezerem? Proto je tak málo slané. V jednom litru vody je jen zhruba 18 gramů soli, oproti němu má Rudé moře v Egyptě kolem 41 gramů soli v litru mořské vody. Po Baltském moři je to Černé nejméně slané na světě.
Chytré knihy tvrdí, že slaná voda se do něj začala přelévat Bosporem jako 150 metrů vysoký vodopád před sedmi tisíci lety. Dalším důvodem jeho menší slanosti je prý i to, že do něj ústí mnoho sladkovodních řek jako třeba Dunaj, Dněpr či Don.
A co to pro nás, milovníky všech moří, znamená? No že se v Černém moři můžete bezstarostně koupat, aniž by vás štípaly oči. Tak vzhůru za tajemstvími a krásami Bulharska. Třeba se tam potkáme. :) Kukněte i na první část o Bulharsku: http://ubzucenahouba.blogspot.cz/2018/01/jak-s-nami-v-sozopolu-triskala.html

Pohled na Jižní hrad se strážní věží ve starém Sozopolu. V dáli městská pláž.

Na výletě nad Sozopolem.