Jak rozjet v Krakově dámskou jízdu aneb ucho se utrhlo

Kamarádka slavila krásné kulatiny se židličkou v čele té dvoumístné číslovky, a tak jsme se rozhodly, že to oslavíme někde spolu, nejlépe v zahraničí. Poslední březnový víkend se zdál naprosto pro dámskou jízdu ideální, a nakonec jsme si i jednohlasně, tedy dvouhlasně, vybraly místo: historický polský Krakov. Po pár peripetiích se zařizováním s ubytováním přes Booking (má první zkušenost), se vše vydařilo a už jsme balily batohy.

Cesta z Ostravy do Krakova žlutým autobusem byla pohodová, zkoukly jsme komedii, která nás na dámskou jízdu ještě více navnadila, a už jsme se těšily do ulic Krakova. Vyjížděly jsme ze Svinova v 11.15 hod a v Krakově na autobusovém nádraží, které je zároveň i vlakovým nádražím a vstupem do obchodního centra s názvem Krakovská galerie, jsme byly něco po půl druhé.

Ubytování v soukromí ve 2+1 na Helclówie se přes prvotní nesmělé oťukávání povedlo na jedničku a už jsme vyrazily vstříc dobrodružství. Zjistily jsme, že Helclów je ideální pro to, abychom se všude po historickém centru města dostaly pěšky. A ani Krakov nezklamal. Je to opravdu kouzelné historické město s nádhernými památkami i těmi UNESCO. Taková polská Praha. :)

Samozřejmě v ulicích se pohybovalo při pátečním odpoledni mnoho turistů, ale také holubů. Zhlédly jsme Barbakan, Floriánskou bránu se stejnojmennou ulicí, prošly se po hlavním náměstí (Rynku) s kostely a historickou tržnicí s názvem Sukiennice, kde jsme zakoupily jantarové šperky, ať z nás jsou čupr holky.

Pak už k večeru jsme se začaly rozhlížet po té správné hospůdce pro tu nej dámskou jízdu. Navíc už jsme měly i velký hlad a samozřejmě žízeň na polské pivko. :) Jenže jak se říká, kdo příliš vybírá, tak nakonec přebere, nebo tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu (v našem případě pro polské pivo), až se ucho utrhne. Jednoduše řečeno, tak dlouho jsme chodily od jedné restaurace a jídelny do druhé a vybíraly z meníček a nabídek (tady ne, tady je to moc drahé, tady ne, tady je to příliš těsné, tady ne, tady je moc lidí), až se začalo stmívat a v břiše pořádně kručelo.

Nakonec jsme tedy objevily tradiční polskou pirožkárnu a usadily se. Byla krásně vymalovaná polskými motivy, obsluha v popředí u pultu byla v polských krojích. Jenže jsme seděly u stolu a stále nás nikdo neobsluhoval. A v sousedství seděli lidé a pochutnávali si. Čekání trvalo asi 10 minut, kdy jsme se tedy sebraly a naštěstí zašly k pultu. Nakonec jsme zjistily, že se tam prostě neobsluhuje, ale chodíte si sami pro vše k pultu. Dostaly jsme číslo a čekaly, až nás zavolají a dostaneme tu lahůdku v podobě pirohů s pečeným hovězím a vepřovým masem, houbami a zelím i polévky žurek.

Vše bylo hodně dobré a i finančně v pohodě. Pirohy zde vyšly na 10 či 12 zlotých, kdežto více v historickém centru třeba i na 20 zlotých. Žurek stál 5 zlotých. Kámen úrazu byl v tom, že pivo neměli a na dámskou jízdu se tohle místo opravdu nehodilo. Takže jsme pojedly a vyrazily hledat dál. V nohách už přes tisíc mil, takže vše začínalo bolet. :)

Namířily jsme si to nakonec směrem k našemu ubytování, že tam určitě najdeme vhodnou hospůdku a pak to budeme mít i v noci kousek domů. Kdybychom se třeba v noci bály. Takže jsme hledaly dál a dál. A jak už to bývá, tak Murphy fungoval stoprocentně. Buď jsme našly restauraci, kde měli totálně plno a další rezervace, nebo šlo o jídelnu, kterých je v Krakově opravdu hodně, hlavně těch staropolských. Jednou jsme vlezly i do nějakého starého domu do sklepa, kde měl být pub, ale vyhnal nás obrovský smrad a taky asi strach z těch nevlídných prostor. :D

Nakonec jsme objevily poblíž našeho ubytování hospůdku u hlavní krakovské tržnice. Byla vlídná, příjemná, malá s krásnými lampami a pohodlnými sedačkami. Seděli tam jen dva zamilovaní senioři. Utahány jak koťata, jsme si objednaly polské pivo Žywiec a začaly si užívat a vykecávat. :) Daly jsme si druhé a zjišťovaly, že nějak více leze do hlavy, než to naše české pivko. Ale jinak nám chutnalo. Takže jsme se číšníka, který tedy také neobsluhoval u stolů, ale muselo se chodit za ním k baru, zeptaly, kolik stupňů to jejich pivko má.

Koukal na nás jako na blázny, vůbec nám nerozuměl, a to kámoška "po polski" umí dobře a ani já nejsem zcela nepolíbená. Holt letní tábory v Polsku na základní škole, ale také koukání na polské večerníčky a zahraniční filmy s polským rychlodabingem na mě zanechaly stopy. Nakonec jsme zjistily, že prostě Poláci u piva žádné stupně nerozlišují, jen procenta. Tohle pivko bylo šestiprocentní. :)

Dámská jízda se tedy pomalu rozjížděla, z meníčka jsme si vybraly naložené sledě a chtěly si objednat další pivko. Jenže ouha, číšník nám řekl, že už nic nedostaneme, že zavírá. Bylo pár minut po 20. hodině. Na dveřích měla hospůdka otevírací dobu od 8 hodin rána, ta uzavírací tam nebyla. Prý podle počtu hostů. A na to nás bylo fakt málo.  

Sakra. Dámská jízda se zase zadrhla. Tak jsme zaplatily a začaly hledat další hospůdku. V té tmě už to bylo složitější. Jeden z místních mužů nás poslal na výborné pivko do hospody Chlapske jadlo. Tak jsme hledaly. Jenže v ulici, kde nás poslal, o žádné takové hospůdce neměli ani ponětí, a to ani v místní jídelně a večerce. A další hospoda Chata měla totálně plno. Blížila se půl desátá a my pořád tu jízdu nějak nerozjely a nohy jsme už necítily.

Přišel spásný nápad: koupíme si vše na pokoj. A tak jsme to tedy i udělaly. Pivo Tyskie, sledě, golembki, uzenou makrelu a další dobroty. Pustily jsme si polské písničky v telce a dámská jízda se konečně mohla rozjet. Nakonec jsme si to parádně užily. :)

A jak to tak bývá, když jsme na druhý den ráno vyrazily opět za památkami na královský hrad Wawel a do křesťansko-židovské čtvrti Kazimierz, tak na nás ty správné hospůdky vykukovaly za každým rohem. Třeba Šílené vidličky. :)

A tedy hlavně v Kazimierzi, která je takovým centrem pro dámské jízdy. Takže propříště už víme, kam vyrazit v Krakově zapít ty narozeniny. :)