Od dětství mám takový zvyk, občas si prostě knihu na to mé dychtivé čtení kdekoliv vyberu podle toho, že mě zaujme její obal či ilustrace. Nejdu tedy vždy jen po autorovi či knize s vychvalující recenzí.
Už jednou jsem zcela stejným způsobem objevila famózní knihu Žena, která se ponořila do srdce světa od mexické autorky Sabiny Bermanové. Také přes obálku této knihy, z níž se vyklubal literární skvost a moje kniha desetiletí, proplouvaly ryby.
A ani tentokrát mě pružní a tichoučcí vodní živočichové nezklamali. Kniha Násobky sedmi mi navíc vzdáleně připomněla i Ženu, která se ponořila do srdce světa. Nicméně tato knížka nejde až tak do hloubky a není tak magická. Ale i tu lásku k přírodě tam najdete.
Avšak tento křehký a přitom silný příběh mě zasáhnul. Mám ráda knihy, které mě zároveň rozesmějí i rozpláčou. A tahle to dokázala. A opakovaně.
Násobky sedmi se čtou tak snadno, jako kdybyste dýchali mořský vzduch. Příběh 12leté Willow Chanceové je sice plný bolesti, ale také štěstí a každodenních zázraků, chcete-li oka-mžiků štěstí. A i když se jí znenadání zhroutí celý svět (přijde najednou o oba rodiče), tak zase najde zase cestu, jak žít dál a dál.
Tento příběh se krásně hodí třeba k vánočnímu či novoročnímu času, protože končí šťastně, pohádkově (možná trošku naivně). Ukazuje, že největším zázrakem je rodina. Jakákoliv. A i můj muž, když jsem mu knihu doporučila, ji přečetl jedním dechem. Z ložnice se opakovaně při louskání řádků knihy ozýval jeho smích. Proč? Protože Willow je prostě geniální, originální a dokáže vás zcela ohromit. A ani přitom nevyletíte do vzduchu.
"Adoptivní rodiče.
Přesně to potřebuju.
Studovala jsem astrofyziku, a dokonce i uchovávání odpadů v prostorách kosmických raket, ale nikdy jsem ani nepomyslela na to, jaké procedury jsou ve státě Kalifornie spojené s opatrovnictvím nebo poručnictvím nezletilých osob.
Zjišťuju, že život je jako jedna velká cesta skrz minové pole. Jeden nikdy neví, kdy při dalším kroku vyletí do vzduchu...."
Komentáře
Okomentovat